Alfred Neubauer * 29.3.1891 Nový Jičín + 22.8.1980 Německo
Automobilový manažér, považovaný za legendu automobilového sportu. Přesto že byl často pokládán za Němce, je z česko-rakouské rodiny. Po krátké kariéře závodního jezdce se stal týmovým manažérem sportovního oddělení automobilky Daimler Benz. Byl považován za výborného organizátora, stratéga a psychologa, je zakladatelem moderního řízení týmu, jako první začal používat signalizaci jezdcům.
Pod jeho vedením se stal Mercedes v letech 1934 - 1939 nejúspěšnějším závodním týmem - získal 32 vítězství a Rudolf Caracciola v letech 1935, 1937 a 1938 titul mistra Evropy. Čtvrtý titul přidal v roce 1939 Hermann Lang. V letech 1954 - 1955 se účastnil mistrovství světa Formule 1 - jeho závodníci z 12 závodů v 10 zvítězili a J.M.Fangio získal dva tituly mistra světa. Mimoto vozy Mercedes zvítězily pod jeho vedením v mnoha dalších závodech (Le Mans, Tanga Floria aj.) a utvořily světový rekord.
Je "autorem" stříbrné barvy závodních vozů Mercedes - bylo potřeba snížit hmotnost vozů a tak dal příkaz k odstranění tradiční bílé barvy. Vozy tehdy zvítězily ve "stříbrné barvě" kovu a ta jim zůstala dodnes.



František Neubauer někdy uváděn Kristián nebo Jan * kol. 1765 Hořenín + 1795 Bückeburk
Český houslista a hudební skladatel. Narodil se v chudé rodině venkovského učitele. Jako šumař odešel do Prahy a později do Vídně. V roce 1785 vyšla ve Špýru jeho houslová kvarteta a roku 1788 v Curychu "Hymna na přírodu", velké dílo v partituře s hlasy, později pak opereta "Fernando a Yarika" v klavírním výtahu s 24 zpěvy. Roku 1789 bylo v Heilbronnu provedeno jeho "Koburgovo vítězství nad Turky" na Schöblerova slova. V letech 1784-1788 se potloukal po Německu a za jídlo a nocleh skládal pro kláštery a kostely. Roku 1790 vstoupil do služeb knížete Weilburga a po rozpuštění jeho kapely se stává členem kapely knížete Schaumburg-Lippe v Bückerburku, kde se zasnubuje. Nesnášel se s kapelníkem Bachem, který ho málem vyštval, ale po jeho smrti se stává jeho nástupcem. Sám však brzy umírá pro nezřízené živobytí a pití. Napsal mnoho dalších skladeb: četné symfonie, koncerty a sonáty, z nichž je znát jeho velký talent, ale zároveň i nedbalost, tak jako v celém jeho životě.



Franz Neubauer * 1930 Velká Hleďsebe
Bývalý předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení a mluvčí sudetoněmecké národnostní skupiny. V 15 letech byl v roce 1945 s rodinou odsunut z Československa. Byl poslancem bavorského Zemského sněmu, ministrem práce a sociálních věcí v bavorské zemské vládě a prezidentem Bavorské zemské banky. Je považován za reprezentanta umírněné části sudetoněmeckého politického spektra. Jako člen Ackermannovy obce (katolicky zaměřený spolek sudetských Němců) se hlásí ke sblížení Čechů a Němců.



Zdeněk Neubauer * 2.8.1901 Plzeň + 20.2.1956 Praha
Profesor správní vědy a správního práva. Věnoval se pojištění a ústavnímu právu z hlediska normativního. Studoval právnickou fakultu v Brně na nově založené universitě, kde byl - protože skončil studia o rok dříve než ostatní - jako první promován. Soukromým docentem se stal v roce 1928, profesorem v r.1936.
Pracoval v Penzijním úřadě, jehož se stal později ředitelem. Zároveň přednášel na právnické fakultě, avšak tato činnost mu byla po roce 1948 znemožněna. Je autorem osobního evidenčního kódu - rodného čísla.
Výběr z bibliografie: Státověda a teorie politiky (1929), Ústava moderní demokracie (1930), Ústavní listina ČSR (1931), Pojem státního území (1932), Státověda (1946) /připravené vydání 1948 bylo dáno do stoupy/



Zdeněk Neubauer ml. * 30. 5. 1942 Brno
Český biolog a filozof. Syn Zdeňka Neubauera (viz výše). Po absolvování Ecole International de Geneve a po maturitě na gymnáziu v Praze (1960) studoval na PřF UK (1960-65 mikrobiologii, chemii, biologii) a na FF UK (1965-71); RNDr. 1970, PhDr. 1971. Pracoval v Mikrobiologickém ústavu ČSAV (1965-66), PřF UK (vědecká aspirantura 1966-67), Laboratoire Internazionale di Genetica e Biofisica v Neapoli (1967-70), PřF UK (1970-80; zde spoluzakládal filozofickou skupinu "Platonská akademie"), jako programátor v ČKD (1982-90). Od r. 1990 působí na katedře filozofie přírodních věd PřF UK; 1991 docent, 1992 profesor obecné biologie.
Přednáší na PřF UK a FF UK filozofické a epistemologické problémy přírodních věd, základy biologického myšlení, problémy teorie a evoluce ad. V průběhu své činnosti v Ústavu genetiky a biofyziky v Neapoli dosáhl v biologii priority několika nových poznatků v oblasti regulátorových genů a řízených dědičných změn na úrovni genové aktivity, struktury genetické informace a morfogeneze bakteriálních kolonií. Pro své nekonformní odborné i politické postoje opustil v r. 1982 PřF UK a věnoval se převážně filozofii (účast na soukromých přednáškách prof. Patočky, studium teologie, religionistiky a uměnovědy, vědecko-filozofické přednášky pod krycím názvem Kybernetické problémy přírodovědy). Jeho práce týkající se vědy a kultury, mysli a těla, vědomí a nevědomí, religionistiky, hermeneutiky a hlubinné psychologie vycházely v samizdatu. Zabývá se filozofickými problémy biologie a fyziky, zejména prostorem možností a uskutečňování, epistemologickým významem tvaru a rolí mýtických motivů v poznání. V roce 2001 se stal laureátem Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Bibliografie